Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů Prague Science Film Fest, který se konal ve dnech 14.–17. října 2024 v Kampusu České zemědělské univerzity v Praze, už zná své vítěze. Slavnostní vyhlášení proběhlo v pražském kině Přítomnost, kde byly oceněny filmy v pěti různých kategoriích.
Hlavní soutěžní sekce zahrnovala 16 dokumentů z Francie, USA, Rakouska, Spojeného království, Kanady, Německa, Španělska, Belgie a Nizozemska, přičemž českou tvorbu zastupoval snímek Voda ztracená a vrácená, který získal Cenu rektora ČZU. Tento film podle poroty „představuje zajímavý kontrast vody jako životodárného, ale také destruktivního prvku. Voda představuje jak zdroj života, tak i jeho ohrožení. (…) Z filmu je patrná investice obrovského množství času, energie a technických znalostí, která byla věnována zachycení koloběhu vody. Každý záběr tak působí jako pečlivě promyšlený obraz.”
Studentská porota, složená z členů ČZU, ocenila film Evoluce Země: Ostrovy. Ten podle ní „není jen o fauně – je to reflexe o přizpůsobivosti života samotného. Nutí nás přehodnotit naše chápání evoluce a našeho místa v přírodě a jeho síla rezonuje ještě dlouho po skončení projekce.”
Porota mezinárodní soutěže, složená z akademiků a vedení ČZU, ocenila snímek Divočina v bouři režiséra Michaela R. Gaertnera za jeho vizuální i emocionální působivost. „Film vykresluje, jak se zvířata a rostliny v lese připravují na změny počasí, od prvních náznaků blížící se bouřky až po její příchod a následky. Tento proces adaptace na střídání sucha a dešťů je ve filmu zachycen fascinujícím způsobem a ukazuje, jak úžasně jsou obyvatelé lesa schopni se přizpůsobit měnícím se podmínkám.”
Hlavní cenu festivalu, Grand Prize, kterou uděluje ve spolupráci s Academia Film Olomouc, si odnesl film Součástí smečky režisérů Tanguye Dumortiera a Oliviera Larreyho. Porota o něm prohlásila, že „jakoby mimoděk ilustruje zásadní posun v přírodovědném filmu, který se odehrál v posledních dvou dekádách. Z loutkaře a manipulátora se dokumentarista stává pouhým divákem a získává tím tolik potřebný odstup. Snímek ukazuje, že gradovat napětí ve filmu o predátorech lze budovat celou paletou metod a postupů. Snahu ohromit brutalitou nahrazují úplně jiné a civilnější metriky: čas, a hlavně, důvěra v diváckou schopnost vidět.”
Tentýž film také získal Cenu diváků PSFF, což znamená dvojí triumf pro tvůrce.
Program festivalu zahrnoval nejen filmové projekce a diskuse, ale i workshop zaměřený na tvorbu dokumentů o divočině, v rámci kterého studenti vytvořili tři krátkometrážní snímky. Zdeněk Rychtera, programový vedoucí festivalu, k tomu řekl: „Oceněno bylo pět vítězných filmů, přičemž velký zájem vzbudila i nově zavedená divácká soutěž. (…) To ukazuje, že má smysl podporovat praxi a vlastní tvorbu.”
Zajímavým snímkem byl také Hon na nejstarší DNA, který představuje příběh Eske Willersleva, kterému se podařilo extrahovat z nálezů DNA starší než 2 miliony let.
Zdroj: PSFF