Polsko je čtyřikrát větší než Česká republika, přesto si jeho obyvatelé v naprosté většině případů neužijí kvalitní dabing, na který jsme v Česku zvyklí. V Polsku většina televizních stanic využívá místo dabingu čtený překlad jedním komentátorem.
Mužské i ženské role překládá jedna osoba – nazývaná “lektor”, nejedná se navíc o dabéra, protože se ani nesnaží trefit do ústní gestikulace herců a čte scénář bez emocí. Polské publikum si již zvyklo na překlad filmů, kdy v pozadí je ztlumený původní zvuk a přes něj je hlasitější čtený překlad jedním hlasem. Divák tak může slyšet změny intonace, hlasitosti, či emocí herců v původním znění, přičemž o překlad se stará nevtíravý klidný hlas. Mezi nejznámější lektory patří v Polsku Lucjan Szołajski, Tomasz Knapik, Marek Gajewski, či Krystyna Czubówna.
Mnohdy lze vidět navíc i titulky – ve prospěch neslyšících. Tento systém používá polská televize již desítky let a většina diváků je na něj velmi dobře zvyklá. Samozřejmě, že některé inscenace byly dabovány hlasy polských herců, ale protože se jedná o drahý a komplikovaný proces, byl vyhrazen náročným literárním seriálům jako Sága rodu Forsytů, Já, Claudius, či Kořeny nebo kino trhákům určeným i pro mladší publikum, jako je Shrek.
Ve většině evropských zemí je využíván kvalitní dabing na téměř veškerou zahraniční produkci, výjimkou je například Řecko, které většinu zahraniční produkce pouští v televizi v původním znění s titulky. To mohou ocenit zahraniční turisté nebo lidé učící se cizí jazyky. Proto se pouštění filmů v původním znění s titulky postupně rozšiřuje i v dalších zemích Evropy. Naopak v Rusku je překlad podobný polskému s tím rozdílem, že překlad čtou dva lidé – muž pro mužské role a žena pro ženské role.
K překladu jedním hlasem přistupují v Polsku u některých filmů i zahraniční streamovací služby, pokud si chcete něco pustit například na Netflixu s polským překladem, bude se v některých případech opět jednat pouze o čtený scénář jedním hlasem.